Autor: Bc. Anna-Marie Kleinová
Rovnováha není jen otázkou „silného mozku“. Je to výsledek dokonale sehrané spolupráce nervové soustavy, svalů a smyslových vstupů – a velmi často začíná u chodidla. Právě noha je prvním místem kontaktu s podložkou a klíčovým zdrojem informací, ze kterých tělo řídí stabilitu v klidu i pohybu.
Proč je noha tak důležitá?
Noha představuje jeden z hlavních pilířů pohybového aparátu. Nese tělesnou hmotnost, reaguje na každý krok i nerovnost terénu a přenáší informace směrem k mozku. Stabilní a funkční chodidlo je proto základem plynulého pohybu i prevence bolesti a zranění vyšších segmentů – kolene, kyčle či páteře.
Představte si nohu jako základovou desku domu. Pokud je pevná, ale zároveň dostatečně pružná, mohou na ni další „patra“ těla bezpečně navazovat. Pokud ale základ nefunguje optimálně, tělo začne vytvářet kompenzace – náhradní pohybové strategie v jiných částech těla, které dlouhodobě zvyšují riziko přetížení a bolesti (Germano et al., 2025).
Rovnováha a stabilita tedy nejsou jen o tom, zda dokážeme stát na jedné noze. Jde o schopnost udržet těžiště nad opěrnou plochou a kontrolovat polohu těla jak ve stoji, tak při chůzi, běhu nebo rychlých změnách směru. Zahrnují:
- statickou kontrolu (např. klidné stání),
- dynamickou kontrolu (pohyb, reakce na změny terénu),
- schopnost rovnováhu udržet i znovu obnovit po vychýlení (Winter, 2009; Hadamus et al., 2025).
Rovnováha jako souhra více systémů
Na udržení stability se podílí několik navzájem propojených systémů:
1️⃣ Propriocepce – vnitřní „GPS“ těla
Propriocepce je schopnost vnímat, kde se naše tělo nachází v prostoru. Receptory v chodidle, kotníku, svalech a šlachách neustále vysílají informace o zatížení, poloze a pohybu. Čím přesnější tyto signály jsou, tím rychleji a automaticky dokáže tělo reagovat.
Výzkumy potvrzují, že kvalitní propriocepce je spojena s lepší rovnováhou a nižším rizikem pádů (Germano et al., 2025).
2️⃣ Centrální nervová soustava – řídicí centrum
Mozek a mícha (CNS) integrují informace ze:
- zraku,
- vestibulárního aparátu (rovnovážné ústrojí ve vnitřním uchu),
- propriocepce.
Na základě těchto vstupů CNS vyhodnocuje nejvhodnější svalovou odpověď. Pokud některý systém nefunguje optimálně (např. zrak ve tmě nebo oslabená propriocepce po úrazu), mozek využívá tzv. přerozdělování senzorických vstupů – zvýší váhu informací z jiných zdrojů (Bunnell & Stratton, 2024; Li et al., 2025).
3️⃣ Svalová síla a koordinace
Silné a dobře koordinované svaly chodidla, kotníku, kolene a kyčle umožňují rychlou reakci na vychýlení těžiště. Slabost nebo špatná koordinace svalů je naopak spojena s horší stabilitou a většími výkyvy při stoji i chůzi (Wang et al., 2022).
4️⃣ Mobilita kloubů
Zejména rozsah pohybu v hlezenním kloubu hraje klíčovou roli. Omezená, ale i nadměrná pohyblivost může zhoršovat schopnost těla přizpůsobit se změnám terénu nebo rytmu pohybu (Hadamus et al., 2025).
5️⃣ Věk, hmotnost a zdravotní stav
S přibývajícím věkem dochází ke:
- snížení citlivosti proprioceptivních receptorů,
- úbytku svalové síly,
- změnám ve vestibulárním systému.
To vše zvyšuje riziko poruch rovnováhy a pádů. Vyšší tělesná hmotnost navíc ztěžuje kontrolu těžiště a jemné posturální korekce (Wang et al., 2025; Xia et al., 2023).
Proč je důležité rovnováhu a stabilitu trénovat?
Porucha rovnováhy může vznikat z mnoha příčin – od únavy a nevhodné obuvi, přes starší zranění a deformity nohy, až po neurologické či senzorické poruchy. Bez cíleného tréninku si tělo vytváří méně efektivní kompenzační strategie, které mohou vést k:
- chronickým bolestem,
- opakovaným úrazům,
- snížení jistoty a kvality pohybu v běžném životě i sportu.
Dobrá zpráva je, že rovnováhu lze cíleně zlepšovat v každém věku. Systematický a progresivní trénink propriocepce a stability:
- zlepšuje posturální kontrolu,
- snižuje výkyvy těžiště při stoji i chůzi,
- prokazatelně snižuje riziko pádů, zejména u starší populace (Martínez-Amat et al., 2013; Bunnell & Stratton, 2024).
Progresivní trénink znamená postupné zvyšování náročnosti – od jednoduchých statických pozic k dynamickým a funkčním pohybům blízkým každodenním aktivitám.
Proč rovnováhu „neřídí“ jen mozek? – shrnutí
Rovnováha není schopnost jednoho orgánu. Je výsledkem týmové spolupráce mezi mozkem, smyslovými systémy a pohybovým aparátem. Chodidlo a kotník v tomto týmu zastávají roli klíčového vstupního hráče – právě zde vzniká velká část informací, ze kterých mozek vyhodnocuje polohu těla a volí vhodnou svalovou odpověď.
Pokud je tento základ nestabilní, přetížený nebo nedostatečně trénovaný, ani sebelepší „řídicí centrum“ nedokáže zajistit bezpečný a efektivní pohyb.
Cílený a progresivní trénink rovnováhy, stability a propriocepce proto dává smysl. Nejenže posiluje svaly, ale zlepšuje i kvalitu senzorických vstupů a jejich zpracování. Rovnováha tak není otázkou jednoho mozku – ale dobře sehraného týmu, který začíná u pevných a funkčních nohou.
Použité zdroje
Bronstein, A. M. (2016). Multisensory integration in balance control. Handbook of Clinical Neurology, 137, 57–66. https://doi.org/10.1016/B978-0-444-63437-5.00004-2
Bunnell, E., & Stratton, M. T. (2024). The impact of functional training on balance and vestibular function: A narrative review. Journal of Functional Morphology and Kinesiology, 9(4), 251. https://doi.org/10.3390/jfmk9040251
Germano, A. M. S., Schmidt, D., Guadagnin, E. C., & Carpes, F. P. (2025). Roles of foot and ankle proprioception and sensitivity in postural control during upright standing: A scoping review. Brazilian Journal of Motor Behavior, 19(1), e475. https://doi.org/10.20338/bjmb.v19i1.475
Hadamus, A., Gulakowska, M., Ferenc, A., Shahnazaryan, K., & Brzuszkiewicz-Kuźmicka, G. et al. (2025). Influence of leg dominance on symmetry in body balance measurements. Physical Activity Review, 13(1), 88–96. https://doi.org/10.16926/par.2025.13.08
Jasimi Zindashti, N., Noamani, A., Vette, A. H., & Rouhani, H. (2025). Dynamic postural stability and neuromuscular control of balance: A narrative review. Transactions of the Canadian Society for Mechanical Engineering, 406–420. https://doi.org/10.1139/tcsme-2024-0169
Li, Y., Hou, S., Zhang, X., & Wang, A. (2025). Sensory reweighting for postural stability in individuals with low vision and blindness. Frontiers in Physiology, 16. https://doi.org/10.3389/fphys.2025.1684671
Martínez-Amat, A., Hita-Contreras, F., Lomas-Vega, R., Caballero-Martínez, I., & Álvarez, P. J. et al. (2013). Effects of a 12-week proprioception training program on postural stability, gait, and balance in older adults. Journal of Strength and Conditioning Research, 27(8), 2180–2188. https://doi.org/10.1519/JSC.0b013e31827da35f
Taleshi, N., Kheirandish, A., Brownjohn, J. M. W., Lamb, S. E., & Williams, G. K. R. (2010). Humans self-organise balance control strategies on a dynamic platform. Scientific Reports, 15(1), 135–150. https://doi.org/10.1038/s41598-025-09127-3
Wang, Q., Li, L., Mao, M., Sun, W., & Zhang, C. et al. (2022). Relationships between postural stability, muscle strength and proprioception in older adults. Journal of Exercise Science & Fitness, 20(4), 328–334. https://doi.org/10.1016/j.jesf.2022.07.004
Wang, J., Li, Y., Yang, G.-Y., & Jin, K. (2025). Age-related dysfunction in balance: Causes, consequences and interventions. Aging and Disease, 16(2), 714. https://doi.org/10.14336/ad.2024.0124-1
Winter, D. A. (2009). Biomechanics and motor control of human movement (4th ed.). Hoboken, NJ: John Wiley & Sons.
Xia, Q., Zhou, P., Li, X., Li, X., & Zhang, L. et al. (2023). Factors associated with balance impairments in community-dwelling elderly. BMC Geriatrics, 23, 545. https://doi.org/10.1186/s12877-023-04219-z