Autor: Bc. Anna-Marie Kleinová
Pohled do zákulisí fyziologie bolesti – Fyzioterapie není servis auta
Mnoho lidí přichází na fyzioterapii s představou, že terapeut je mechanik, který opraví „rozbitou součástku“. Ve skutečnosti je lidské tělo mnohem složitější. Není to stroj, ale živý biologický systém, který neustále komunikuje s mozkem.
To, jak o své bolesti nebo zranění přemýšlíte, jaké emoce prožíváte a co od léčby očekáváte, může ovlivnit způsob, jakým váš nervový systém bolest zpracovává. Moderní výzkum ukazuje, že bolest není pouze signálem z poškozené tkáně, ale výsledkem zpracování informací v mozku a nervové soustavě (Woolf, 2011).
„Vrátka“ v míše – jak mozek rozhoduje o bolesti
Již v roce 1965 představili Ronald Melzack a Patrick Wall tzv. vrátkovou teorii bolesti. Míchu si lze představit jako recepci, přes kterou putují informace z těla směrem do mozku (Melzack & Wall, 1965). Mozek však není pasivní příjemce. Neustále rozhoduje, které informace zesílí a které naopak utlumí.
Pozitivní emoce, pocit bezpečí, soustředění nebo například adrenalin při sportu aktivují centra v mozkovém kmeni, která vysílají do míchy signály tlumící přenos bolesti prostřednictvím endogenních opioidů a dalších neurotransmiterů. Naopak stres, úzkost nebo dlouhodobé obavy mohou účinnost těchto přirozených mechanismů snižovat.
Stejný princip využívají i některé fyzikální metody, například elektroléčba TENS, která ovlivňuje zpracování bolestivých podnětů na úrovni míchy. Pokud je nervový systém současně v klidnějším a bezpečnějším nastavení, bývá účinek terapie často výraznější.
Proč je při chronické bolesti důležitý optimismus?
Pokud bolest přetrvává delší dobu, může dojít ke stavu označovanému jako centrální senzitizace. Nervový systém se stává citlivějším a mozek začne bolest vyhodnocovat intenzivněji, někdy i tehdy, když je původní tkáň již zahojená (Woolf, 2011).
Psychické nastavení zde hraje významnou roli a lidé, kteří se bolesti obávají, vyhýbají se pohybu nebo očekávají zhoršení, mají často vyšší citlivost nervového systému. Naopak pacienti, kteří rozumí své diagnóze, věří léčbě a aktivně spolupracují, dosahují podle řady studií lepších výsledků rehabilitace (Ziemba-Davis et al., 2021).
Nejde o to „myslet pozitivně za každou cenu“, ale o realistickou důvěru, že tělo má schopnost se přizpůsobovat a uzdravovat.
Významnou roli zde hraje také self-efficacy, tedy důvěra ve vlastní schopnost zvládnout obtíže. Její vyšší míra bývá spojena s lepší funkcí, nižší bolestivostí a větší úspěšností léčby.
Proč se nám s pozitivně naladěným pacientem pracuje lépe?
Nejde pouze o příjemnější atmosféru. Existují i jasné fyziologické důvody.
Uvolněnější svaly
Při stresu a strachu se aktivuje sympatický nervový systém, který připravuje organismus na obranu. Svaly zůstávají více napjaté a regenerace může být méně efektivní. Naopak pocit bezpečí vytváří příznivější podmínky pro uvolnění, regeneraci i samotnou terapii (Ziemba-Davis et al., 2021).
Rychlejší učení pohybu
Fyzioterapie není pouze o uvolnění svalů. Velká část léčby spočívá v tom, že se mozek učí nové pohybové vzorce. Při úspěšném zvládání pohybu se aktivuje dopaminergní systém, který podporuje motivaci, pozornost i motorické učení. Díky tomu si nervová soustava nové pohyby osvojuje efektivněji (Wise, 2014). Proto není důležité pouze jak cvičíte, ale také v jakém psychickém rozpoložení cvičíte.
Jsme v tom spolu – terapeutická aliance
Úspěšná fyzioterapie není práce jednoho člověka. Odborné znalosti terapeuta představují pouze jednu část výsledku. Druhou tvoří aktivní spolupráce pacienta, důvěra a pravidelné provádění doporučených opatření. Výzkumy ukazují, že kvalitní vztah mezi terapeutem a pacientem – tzv. terapeutická aliance – patří mezi významné faktory ovlivňující výsledky léčby chronické bolesti (Ferreira et al., 2013).
Mým úkolem je najít příčinu obtíží, vysvětlit jejich souvislosti a ukázat vám správný postup. Vaším úkolem je dát tělu prostor ke změně. Když budeme táhnout za jeden provaz, léčba bývá nejen rychlejší, ale především dlouhodobě úspěšnější. Proto při fyzioterapii neléčíme pouze bolavé místo, ale pracujeme s celým člověkem, jeho pohybem, nervovou soustavou i psychickým nastavením.
Zdroje
Ferreira PH, et al. (2013). The therapeutic alliance between clinicians and patients predicts outcome in chronic low back pain. Physical Therapy, 93(4), 470–478.
Melzack R, Wall PD. (1965). Pain Mechanisms: A New Theory. Science, 150(3699), 971–979.
Wise SP. (2014). Dopamine and Motor Learning. The Neuroscientist, 20(6), 610–621.
Woolf CJ. (2011). Central sensitization: Implications for the diagnosis and treatment of pain. Pain, 152(3 Suppl), S2–S15.
Ziemba-Davis M, et al. (2021). Psychosocial Factors and the Biology of Pain: A Review. Journal of Applied Biobehavioral Research, 26(2), e12221.