Autor: PhDr. Jan Holinec, MBA
Rodinnou diagnostiku vnímáme jako komplexní a odborně vedené vstupní vyšetření, které dává smysl celé rodině – dětem i dospělým. Naším cílem není hledat chyby, strašit diagnózami ani „rovnat“ těla do ideálu, ale porozumět tomu, jak se každý člen rodiny hýbe, jak jeho tělo reaguje na zátěž a jak spolu jednotlivé nálezy souvisí.
Proč se na pohyb díváme v souvislostech celé rodiny?
V každodenní praxi často vidíme, že pohybové obtíže nejsou izolovaným problémem jednotlivce. Rodiny sdílí podobné:
- pohybové návyky,
- denní režim a zátěž,
- přístup k pohybu, sportu i odpočinku.
To neznamená, že by se obtíže mechanicky „dědily“. Znamená to, že pohyb je ovlivněn prostředím, ve kterém žijeme. Právě proto má smysl hodnotit jednotlivce v širším kontextu rodiny – s respektem k individualitě každého člena.
Jak se na pohyb díváme v HL Rehab?
Naše diagnostika vychází z aktuálních poznatků evidence-based fyzioterapie a klinického výzkumu, které dlouhodobě ukazují, že:
- držení těla je přirozeně variabilní a dynamické, mění se v průběhu dne, vývoje i v reakci na zátěž (Dankaerts et al., 2009; Pynt et al., 2001),
- viditelné odchylky v postuře nejsou samy o sobě spolehlivým ukazatelem bolesti nebo rizika obtíží(Christensen & Hartvigsen, 2008; Smith et al., 2008),
- mezi statickým držením těla a bolestí zad existuje pouze slabá nebo žádná souvislost (Heneghan et al., 2018; Richards et al., 2019),
- bolest je multifaktoriální jev, který je ovlivněn zátěží, kontextem, psychologickými faktory i schopností tkání se adaptovat (O’Sullivan et al., 2019),
- snaha o mechanickou korekci postury bez ohledu na funkci nevede ke spolehlivému snížení bolesti (Wong et al., 2020).
Z těchto důvodů se při vstupní rodinné diagnostice nesoustředíme na hledání „špatného držení těla“ ani na rychlé závěry na základě vzhledu. Zaměřujeme se na funkci, kvalitu pohybu, reakci na zátěž a vývoj v čase, protože právě tyto faktory mají pro dlouhodobé zdraví pohybového aparátu zásadní význam.
Podologické obtíže v kontextu celé rodiny
Součástí našeho odborného zaměření jsou především podologické obtíže, které patří mezi nejčastější důvody, proč rodiče s dětmi vyhledávají fyzioterapii.
V rámci rodinné diagnostiky se často věnujeme problémům, jako jsou:
- snížená nebo změněná funkce nožní klenby (často označovaná jako „plochonoží“),
- vbočené kotníky,
- vbočené palce (hallux valgus),
- bolesti chodidel, kolen nebo zad, které s funkcí nohy souvisí.
Současné výzkumy ukazují, že tyto obtíže mohou mít částečně genetický podklad, zejména pokud se vyskytují u více členů rodiny (Halabchi et al., 2016; Menz et al., 2009; Nguyen et al., 2010). Genetická predispozice však neznamená nevyhnutelný problém – klíčovou roli hraje zatížení, pohybové návyky, obuv a schopnost tkání se adaptovat.
Právě proto má smysl hodnotit funkci nohy v rámci celé rodiny. Umožňuje nám to lépe rozlišit, co je vývojová nebo rodinná varianta a co už vyžaduje cílenou intervenci.
Jak vstupní rodinná diagnostika v HL Rehab probíhá
1. Podrobná anamnéza
Vyšetření vždy začíná detailním rozhovorem s každým členem rodiny. Zajímají nás:
- vývojové souvislosti (zejména u dětí),
- současné i dřívější obtíže,
- sportovní, pracovní a školní zátěž,
- denní režim a opakující se stereotypy,
- očekávání a cíle rodiny.
2. Vyšetření na podoskopu
Pomocí podoskopu hodnotíme zatížení chodidel a spolupráci nohy se zbytkem těla. Nejde o nálepky typu „plochá noha“, ale o pochopení, jak se zátěž přenáší směrem vzhůru.
3. Analýza chůze na chodícím pásu
Chůze je klíčovým funkčním pohybem. Dynamická analýza často odhalí souvislosti, které ve statickém stoji nejsou patrné. Na chodícím pásu sledujeme:
- koordinaci a plynulost kroku,
- zatížení v jednotlivých fázích,
- reakci těla na opakovanou zátěž,
- případné rozdíly mezi pravou a levou stranou.
4. Vyšetření svalové rovnováhy
Hodnotíme zkrácené svaly, svaly se sníženou aktivací i kvalitu jejich spolupráce v pohybu. Svaly nevnímáme izolovaně, ale jako funkční řetězce, které se podílejí na každodenních činnostech.
5. Funkční a provokační testy
Pomocí cílených testů ověřujeme:
- stabilitu a kontrolu pohybu,
- toleranci tkání k zátěži,
- možné zdroje přetížení nebo bolesti.
Vyhodnocení a nastavení rehabilitačního plánu
Po dokončení vyšetření propojujeme všechna zjištění a srozumitelně je vysvětlujeme. Společně s rodinou:
- rozlišujeme, co je normální varianta a co už vyžaduje intervenci,
- stanovujeme priority,
- nastavujeme individuální rehabilitační plán pro každého člena rodiny.
Pokud se u rodičů a dětí objeví podobné funkční obtíže, může být výhodou, že část cvičení vychází ze stejných principů. Některé cviky mohou být totožné nebo velmi podobné – vždy s ohledem na věk, vývoj a zátěž.
Tento přístup podporuje motivaci, zjednodušuje domácí cvičení a pomáhá začlenit rehabilitaci přirozeně do rodinného života.
Jaké benefity rodinná diagnostika přináší
Rodinná diagnostika v HL Rehab nabízí:
- komplexní přehled o pohybovém aparátu celé rodiny,
- prevenci budoucích obtíží u dětí,
- smysluplné řešení dlouhodobých potíží u dospělých,
- jasná a realistická doporučení bez zbytečného strašení,
- úsporu času díky koordinovanému přístupu.
Rodiny oceňují, že rozumí tomu, proč doporučení dávají smysl, nejsou zahlceny zákazy a mají plán, který lze dlouhodobě dodržovat.
Pro koho je rodinná diagnostika vhodná
Vstupní rodinná diagnostika je ideální pro rodiny, které:
- chtějí řešit pohybové obtíže komplexně a srozumitelně,
- hledají prevenci založenou na odborných poznatcích,
- chtějí mít jasno, kdy je zásah nutný a kdy dát tělu prostor k adaptaci,
- chtějí jít dětem příkladem ve vztahu ke zdraví a pohybu.
Závěrem
Ne všechno, co vypadá jinak, je problém. Ne každá bolest má jednoduchou příčinu. Vstupní rodinná diagnostika v HL Rehab pomáhá uvést věci na pravou míru, pochopit pohyb v souvislostech a nastavit péči, která je odborná, lidská a dlouhodobě funkční.
Zdroje:
Christensen, S.T. and Hartvigsen, J. (2008) Spinal curves and health: A critical review of the literature. Journal of Manipulative and Physiological Therapeutics, 31(9), pp. 690–714.
Dankaerts, W., O’Sullivan, P.B., Burnett, A.F. and Straker, L.M. (2009) Differences in sitting postures are associated with non-specific chronic low back pain disorders when patients are subclassified. Spine, 34(6), pp. 584–594.
Halabchi, F., Mazaheri, R., Mirshahi, M. and Abbasian, L. (2016) Pediatric flexible flatfoot; clinical aspects and algorithmic approach. Iranian Journal of Pediatrics, 26(3), e5212.
Heneghan, N.R., Baker, G., Thomas, K., Falla, D. and Rushton, A. (2018) What is the relationship between posture and pain? A systematic review. Musculoskeletal Science and Practice, 35, pp. 1–11.
Menz, H.B., Dufour, A.B., Casey, V.A., Riskowski, J.L. and Hannan, M.T. (2009) Foot posture, foot function and low back pain: the Framingham Foot Study. Rheumatology, 52(12), pp. 2275–2282.
Nguyen, U.-S.D.T., Hillstrom, H.J., Li, W., Dufour, A.B., Kiel, D.P., Procter-Gray, E., Gagnon, M.M. and Hannan, M.T. (2010) Factors associated with hallux valgus in a population-based study of older women and men: the MOBILIZE Boston Study. Osteoarthritis and Cartilage, 18(1), pp. 41–46.
O’Sullivan, P., Caneiro, J.P., O’Keeffe, M., Smith, A., Dankaerts, W. and Fersum, K. (2019) Cognitive functional therapy: An integrated behavioral approach for the targeted management of disabling low back pain. Physical Therapy, 99(5), pp. 500–514.
Pynt, J., Higgs, J. and Mackey, M. (2001) Seeking the optimal posture of the seated lumbar spine. Physiotherapy Theory and Practice, 17(1), pp. 5–21.
Richards, K.V., Beales, D.J., Smith, A.J. and O’Sullivan, P.B. (2019) Lumbar spine posture and pain: a systematic review. Manual Therapy, 45, pp. 1–9.
Smith, A.J., O’Sullivan, P.B. and Straker, L.M. (2008) Classification of sagittal thoraco-lumbo-pelvic alignment of the adolescent spine in standing and its relationship to low back pain. Spine, 33(19), pp. 2101–2107.
Wong, A.Y.L., Karppinen, J. and Samartzis, D. (2020) Low back pain in older adults: risk factors, management options and future directions. Scoliosis and Spinal Disorders, 15(1), pp. 1–15.