Autor: Mgr. Natálie Didová
Pes planovalgus patří mezi nejčastější funkční odchylky nohy v dětském věku. Typicky se projevuje snížením mediální podélné klenby, valgózním postavením paty a zvýšenou pronací subtalárního kloubu. V raném dětském věku může být určitý stupeň plochonoží fyziologický, přetrvávání výraznější deformity však může vést ke změnám stereotypu chůze, snížené stabilitě a postupnému přetěžování pohybového aparátu.
V odborné literatuře je stále více zdůrazňováno, že postavení nohy nelze hodnotit izolovaně, ale jako součást komplexního pohybového systému. Porucha opory nohy může ovlivňovat postavení kolenních kloubů, pánve i páteře. Podle Koláře (2020) dochází při nadměrné pronaci ke změně svalové souhry a zhoršení stability dolní končetiny, což může dlouhodobě vést k přetížení pasivních struktur nohy i změně pohybových stereotypů.
Současné studie zároveň ukazují, že významnou roli v terapii dětského pes planovalgus hraje aktivní fyzioterapie. Morrison et al. (2020) uvádějí, že většina případů flexibilního pes planovalgus nevyžaduje chirurgickou léčbu a prioritou by měla být konzervativní intervence zaměřená na aktivní ovlivnění funkce nohy, edukaci rodičů a podporu správného pohybového vývoje dítěte.
Význam aktivní terapie
Fyzioterapie u pes planovalgus je zaměřena především na obnovu správné svalové souhry, zlepšení stability při zatížení a vytvoření kvalitní opory o dolní končetiny. Součástí terapie může být práce s hlubokým stabilizačním systémem, posturální stabilitou a cílené cvičení krátkých svalů nohy. Terapie se nezaměřuje pouze na samotnou klenbu chodidla, ale na koordinaci pohybu celého těla.
Molina-García et al. (2024) ve své studii uvádějí, že pravidelná fyzioterapie v délce alespoň 8 týdnů vede u dětí s pes planovalgus ke zlepšení stability, dynamiky chůze a postavení nohy. Pozitivní efekt byl pozorován zejména při kombinaci balančního tréninku, aktivace svalů nožní klenby a senzomotorických cvičení.
Význam aktivního přístupu potvrzuje také studie Jiang et al. (2021), která prokázala lepší úroveň koordinace, flexibility a fyzické zdatnosti u dětí s pravidelnou pohybovou aktivitou oproti dětem bez pravidelného pohybu. Tyto poznatky podporují důležitost pravidelného cvičení i v rámci fyzioterapeutické intervence.
Kineziotejpování jako doplněk terapie
V posledních letech se v terapii dětského pes planovalgus stále častěji využívá také kineziotejpování. Elasticita kineziologické pásky umožňuje zachování přirozeného pohybu při současné podpoře stability a propriocepce nohy. Podle Jani (2024) vedla kombinace kineziotejpování a cvičení krátkých svalů nohy k většímu zlepšení postavení klenby a funkce chodidla než samotné cvičení.
Podobné výsledky uvádějí také Honzíková et al. (2022), kteří popisují, že kineziotejpování přispívá především ke krátkodobému zvýšení propriocepce a mechanické podpoře nohy během pohybu, zatímco nejvýraznější dlouhodobý efekt přináší pravidelná kinezioterapie.
Výsledky vlastního výzkumu
V rámci vlastního výzkumu bylo cílem porovnat účinnost samotné kinezioterapie a kombinace kinezioterapie s kineziotejpováním u dětí s diagnózou pes planovalgus. Výzkumný soubor tvořilo 40 dětí rozdělených do dvou skupin. Skupina A absolvovala kinezioterapeutickou intervenci, skupina B kinezioterapii doplněnou o kineziotejpování. Terapie probíhala po dobu 12 týdnů.
Ke zhodnocení efektu terapie byl využit Navicular Drop Test (NDT), plantogram dle Chippaux–Šmíráka a vizuální analogová škála bolesti (VAS). Výsledky ukázaly statisticky významné zlepšení sledovaných parametrů u obou skupin.
V případě Navicular Drop Testu nebyl mezi skupinami prokázán statisticky významný rozdíl, což naznačuje, že samotná kinezioterapie i její kombinace s kineziotejpováním mají pozitivní vliv na stabilitu mediální podélné klenby. Při hodnocení plantogramu byl však prokázán statisticky významný rozdíl ve prospěch skupiny s kineziotejpováním.
Výraznější efekt byl pozorován také v oblasti bolesti. U obou skupin došlo ke statisticky významnému poklesu hodnot VAS, přičemž skupina absolvující kombinaci kinezioterapie a kineziotejpování dosáhla výraznějšího zlepšení. Výsledky výzkumu tedy naznačují, že kineziotejpování může být vhodným doplňkem aktivní fyzioterapie, zejména pokud je cílem ovlivnění bolesti a podpora stability nohy během zatížení.
Závěr
Na základě dostupné literatury i výsledků vlastního výzkumu lze konstatovat, že konzervativní fyzioterapie představuje efektivní přístup v terapii dětského pes planovalgus. Klíčovou roli hraje především aktivní kinezioterapie zaměřená na stabilitu, koordinaci a funkci nohy v rámci celého pohybového systému. Kineziotejpování se jeví jako vhodná doplňková metoda, která může podpořit efekt terapie zejména v oblasti stability a redukce bolesti.
Zdroje
ALSANCAK, S. et al. Flexible flatfoot in children: evaluation and management. 2021.
DIDOVÁ, N. Porovnání účinků kinezioterapie a kineziotejpování u dětí s pes planovalgus. Bratislava: Slovenská zdravotnícka univerzita v Bratislavě, Fakulta ošetrovateľstva a zdravotníckych odborných štúdií, 2026. Diplomová práce.
HONZÍKOVÁ, L. et al. Comparison of kinesiotherapy and kinesiotaping in children with pes planovalgus. 2022.
JANI, R. Effects of kinesiotaping and short foot exercises in children with pes planovalgus. 2024.
JIANG, X. et al. Relationship between physical activity and physical fitness in school-aged children. 2021.
KOLÁŘ, P. Rehabilitace v klinické praxi. Praha: Galén, 2020.
MOLINA-GARCÍA, P. et al. Physiotherapy interventions in children with pes planovalgus. 2024.
MORRISON, S. et al. Consensus recommendations for pediatric pes planovalgus management. 2020.