Syndrom tarzálního tunelu je onemocnění způsobené útlakem tibiálního nervu, který prochází na vnitřní straně kotníku úzkým vazivovým tunelem pod tzv. flexorovým retinakulem. Tento nerv zajišťuje citlivost části chodidla a podílí se také na funkci některých svalů nohy.
Pokud je v tomto prostoru nerv stlačený, může docházet k jeho podráždění a vzniku bolesti, pálení, brnění nebo poruch citlivosti v oblasti kotníku a plosky nohy.
Laicky si lze tento problém představit jako obdobu známějšího syndromu karpálního tunelu na zápěstí. Oproti syndromu karpálnímu tunelu je však méně častý a jeho diagnostika bývá náročnější (Gould, 2011).
Jaké jsou příznaky?
Nejčastějšími projevy syndromu tarzálního tunelu jsou:
- brnění, pálení nebo elektrizující bolest na vnitřní straně kotníku a v plosce nohy,
- bolest vystřelující do prstů nebo paty,
- snížená citlivost či necitlivost prstů nebo části chodidla,
- obtíže zhoršující se při delší chůzi, stání nebo sportovní aktivitě,
- noční bolesti nebo pálení chodidla,
- částečná úleva po odpočinku nebo při zvednutí končetiny.
Příznaky se mohou rozvíjet postupně během několika měsíců a často bývají zpočátku nenápadné.
Co syndrom způsobuje?
K útlaku nervu může dojít z různých důvodů. Mezi nejčastější patří:
- otok po podvrtnutí nebo zlomenině kotníku,
- plochá noha nebo jiné poruchy postavení nohy,
- zánět šlach probíhajících tunelem,
- gangliová cysta nebo jiný útvar zabírající prostor v tunelu,
- rozšířené žíly,
- jizvení po úrazu nebo operaci,
- celková onemocnění, například diabetes mellitus, který zvyšuje náchylnost nervů k poškození (McSweeney & Cichero, 2015).
Jak probíhá diagnostika?
Diagnostika není založena na jednom jediném vyšetření. Podle současných odborných doporučení se jedná o kombinaci klinického vyšetření, zobrazovacích metod a případně elektrofyziologických testů (Boers et al., 2026).
Lékař nebo fyzioterapeut hodnotí především:
- charakter a lokalizaci obtíží,
- citlivost v průběhu nervu,
- vyvolání brnění poklepem na nerv (Tinelovo znamení),
- postavení nohy a způsob chůze,
- rozsah pohybu kotníku a okolních kloubů.
V případě potřeby mohou být doplněna další vyšetření:
- EMG (elektromyografie) – hodnotí funkci nervu a rychlost vedení nervového vzruchu,
- ultrazvuk – pomáhá odhalit cysty, záněty nebo jiné změny měkkých tkání,
- magnetická rezonance (MRI) – využívá se zejména při podezření na strukturální příčinu útlaku.
Současně je nutné vyloučit další onemocnění s podobnými příznaky, například:
- plantární fasciitidu,
- Mortonův neurom,
- neuropatie při diabetu,
- útlak nervového kořene v oblasti bederní páteře.
Jak se syndrom tarzálního tunelu léčí?
Ve většině případů se nejprve volí konzervativní léčba, která může zahrnovat:
- dočasné omezení zátěže,
- úpravu sportovní nebo pracovní aktivity,
- vhodnou obuv,
- individuální zdravotnické stélky při poruchách postavení nohy,
- fyzioterapii zaměřenou na obnovu pohyblivosti kotníku, zlepšení funkce chodidla a tzv. neurodynamická cvičení podporující přirozený pohyb nervu.
Pokud konzervativní léčba nepřináší dostatečný efekt, může lékař zvážit:
- aplikaci kortikosteroidní injekce ke zmírnění zánětu a otoku,
- chirurgické uvolnění nervu, zejména pokud je prokázána konkrétní příčina útlaku nebo obtíže dlouhodobě přetrvávají (Vij et al., 2022).
Podle současné odborné literatury zatím chybí dostatek kvalitních studií, které by jednoznačně určily nejlepší léčebný postup pro všechny pacienty. Terapie se proto vždy přizpůsobuje konkrétní příčině obtíží, délce jejich trvání a individuálním potřebám pacienta (McSweeney & Cichero, 2015).
Kdy vyhledat odborníka?
Objednat se na vyšetření je vhodné, pokud:
- brnění nebo pálení chodidla trvá déle než několik týdnů,
- bolest se postupně zhoršuje,
- obtíže vás omezují při chůzi nebo sportu,
- objevuje se ztráta citlivosti nebo svalová slabost.
Včasná diagnostika může zabránit dlouhodobému poškození nervu a zvýšit šanci na úspěšnou konzervativní léčbu.
Shrnutí
- Syndrom tarzálního tunelu je způsoben útlakem tibiálního nervu na vnitřní straně kotníku.
- Typickými příznaky jsou pálení, brnění, bolest a porucha citlivosti chodidla.
- Diagnóza vychází z kombinace klinického vyšetření, zobrazovacích metod a případně EMG.
- Ve většině případů se nejprve doporučuje konzervativní léčba v podobě úpravy zátěže, vhodné obuvi, zdravotnických stélek a cílená fyzioterapie.
- Operace přichází v úvahu až tehdy, pokud konzervativní léčba není úspěšná nebo je známá jasná příčina útlaku nervu.
Zdroje
BOERS, Nadine, HAVERKAMP, Melanie, ELIGH, Anne Merijn, CASTRO CABEZAS, Manuel, COERT, J. Henk a RINKEL, Willem D., 2026. Differences in Diagnosing Tarsal Tunnel Syndrome Across the Literature: A Systematic Review and a Call for Standardization. JBJS Reviews. 14(2), e25.00222. DOI: 10.2106/JBJS.RVW.25.00222.
GOULD, John S., 2011. Tarsal Tunnel Syndrome. Foot and Ankle Clinics. 16(2), 275–286. DOI: 10.1016/j.fcl.2011.01.008.
MCSWEENEY, Shane C. a CICHERO, Martin, 2015. Tarsal tunnel syndrome – a narrative literature review. Foot. 25(4), 244–250.
VIJ, Nikhil, KALEY, Hannah N., ROBINSON, Christopher L., ISSA, Pierre P., KAYE, Alan D., VISWANATH, Omar a URITS, Ivan, 2022. Clinical Results Following Conservative Management of Tarsal Tunnel Syndrome Compared With Surgical Treatment: A Systematic Review. Orthopedic Reviews. 14(3), 37539. DOI: 10.52965/001c.37539.
