Zakopává vaše dítě o vlastní nohy? Šoupe při chůzi špičkami o zem? Nebo si všímáte, že při chůzi vtáčí špičky dovnitř?

Mnoho rodičů si v takové chvíli položí stejnou otázku: „Je to normální, nebo bychom to měli řešit?“

Dobrá zpráva je, že ve většině případů nejde o nic závažného. U malých dětí je vtáčení špiček (tzv. intoeing) běžnou součástí motorického vývoje a s růstem se často spontánně upraví (Uden & Kumar, 2012). Přesto existují situace, kdy je vhodné dítě odborně vyšetřit, aby se vyloučila závažnější příčina.

Proč dítě vtáčí špičky?

Nejčastější příčinou není samotné chodidlo. Špičky se mohou stáčet dovnitř z několika různých důvodů – nejčastěji kvůli zvýšené vnitřní rotaci stehenní kosti, rotaci bérce nebo postavení přední části chodidla (metatarsus adductus). U malých dětí jde většinou o přirozené vývojové nastavení kostí, které se během růstu postupně mění (Uden & Kumar, 2012).

Pomohou ortopedické boty nebo dlahy?

Současné vědecké poznatky neprokazují dostatečně kvalitní důkazy, že by běžně používané ortopedické boty, stélky nebo pasivní dlahy dlouhodobě měnily přirozený vývoj vtáčení špiček. Existují pouze slabé důkazy nízké kvality, že některé speciální ortézy mohou u části dětí krátkodobě ovlivnit způsob chůze, jejich dlouhodobý přínos však nebyl spolehlivě prokázán (Uden & Kumar, 2012).

U novorozenců s metatarsus adductus navíc studie ukázala, že běžné domácí protahování nepřineslo lepší výsledky než samotné sledování dítěte (Eamsobhana et al., 2017).

To samozřejmě neplatí pro všechny děti. U výrazných deformit, jednostranného postižení nebo jiných ortopedických diagnóz je vždy na místě odborné vyšetření.

K čemu je tedy fyzioterapie?

Fyzioterapie nemění tvar kostí ani samotnou kostní rotaci. Může ale významně ovlivnit to nejdůležitější – kvalitu pohybu dítěte (Uden & Kumar, 2012).

Při vyšetření nehledáme pouze směr špiček. Sledujeme celý pohybový řetězec:

• postavení chodidel,
• stabilitu kotníků,
• kontrolu kolen,
• práci kyčlí,
• koordinaci trupu,
• rovnováhu,
• způsob chůze i běhu.

Právě díky tomu často odhalíme příčinu častého zakopávání, horší stability nebo přetěžování některých kloubů.

U starších dětí a dospívajících totiž může tělo vytvářet různé kompenzace. Chodidlo může při chůzi působit téměř rovně, přesto může přetrvávat zvýšená vnitřní rotace stehenní kosti nebo zevní rotace bérce. Tento rotační nesoulad může u části pacientů přispívat k přetěžování kolenního kloubu, bolestem nebo nestabilitě čéšky (Farnham et al., 2026).

Výzkumy zároveň ukazují, že rotační odchylky dolních končetin mohou ovlivňovat parametry chůze a mechaniku pohybu, přesto je jejich dopad velmi individuální (Jacquemier et al., 2008).

Co může fyzioterapie zlepšit?

Pokud je dítě vhodným kandidátem pro fyzioterapii, zaměřujeme se například na:

• lepší koordinaci pohybů,
• stabilitu při běhu,
• rovnováhu,
• sílu svalů kolem kyčlí,
• kontrolu postavení kolen,
• efektivnější techniku chůze a běhu.

Cílem není, aby dítě za každou cenu chodilo „dokonale rovně“, ale aby se pohybovalo jistě, bez zbytečného přetěžování a s co nejmenším rizikem budoucích obtíží. Právě zde může mít fyzioterapie největší přínos (Uden & Kumar, 2012; Farnham et al., 2026).

Jak můžete dítěti pomoci doma?

Nejúčinnější „lék“ bývá překvapivě jednoduchý. Dopřejte dítěti co nejvíce přirozeného pohybu. Ideální jsou například:

• lezení,
• skákání,
• běhání,
• chůze naboso po různých površích,
• hry na hřišti,
• pohyb v přírodě.

Naopak nemá smysl dítě neustále upozorňovat, aby stáčelo špičky ven. Většina dětí to stejně nedokáže dlouhodobě vědomě ovlivnit a zbytečné napomínání může být spíše frustrující.

Častým tématem rodičů je také W sed (sed do tvaru písmene „W“). Pokud vás zajímá, kdy je tento způsob sezení běžnou součástí vývoje a kdy už může být vhodné zpozornět, přečtěte si i náš článek „Je u dětí w-sed opravdu problém?“

Kdy je vhodné objednat dítě na vyšetření?

Odborné vyšetření doporučujeme zejména tehdy, pokud:

• se vtáčení týká pouze jedné nohy,
• se postupně zhoršuje,
• dítě často zakopává nebo padá,
• objevují se bolesti nohou, kolen nebo kyčlí,
• dítě kulhá,
• omezuje ho pohyb při sportu,
• výrazné vtáčení přetrvává přibližně po 8.–10. roce věku (Uden & Kumar, 2012; Farnham et al., 2026).

Ve většině případů se ukáže, že jde pouze o běžnou variantu vývoje. Pokud ale odhalíme problém včas, můžeme dítěti pomoci zlepšit kvalitu pohybu, snížit riziko přetěžování pohybového aparátu a rodičům dát jistotu, že jejich dítě postupuje správným směrem.

Jak probíhá vyšetření v HL Rehab?

V HL Rehab se nezaměřujeme jen na to, jak dítě chodí, ale především proč tak chodí.

Během vyšetření hodnotíme postavení celých dolních končetin, kvalitu pohybových stereotypů, stabilitu, koordinaci i případné kompenzace. Součástí vyšetření je také analýza stoje, chůze a podle potřeby i běhu. Na základě výsledků rodičům srozumitelně vysvětlíme, zda jde o běžnou součást vývoje, nebo zda má smysl cílená fyzioterapie.

Naším cílem není dítě zbytečně léčit, ale dát rodičům jistotu, že rozumí pohybu svého dítěte a vědí, jak mu mohou nejlépe pomoci. Pokud fyzioterapie není potřeba, řekneme vám to. Pokud naopak může dítěti prospět, společně nastavíme plán, který bude dávat smysl celé rodině.

Zdroje

EAMSOBHANA, P., KAEWPISAN, A., KAEWSUWAN, T. et al. 2017. Is stretching exercise necessary for metatarsus adductus in newborns? Journal of Orthopaedic Surgery, 25(1).

FARNHAM, J., GUPTON, M. a ALLEN, M. 2026. Rotational Malalignment and the Miserable Malalignment Syndrome in Adolescents. Journal of the Pediatric Orthopaedic Society of North America (JPOSNA).

JACQUEMIER, M., POMERO, V., CHAPUIS, M. et al. 2008. Effects of torsional abnormalities of the lower limbs on gait parameters in children. Gait & Posture, 28(4), 563–567.

UDEN, H. a KUMAR, S. 2012. Non-surgical management of a pediatric „intoed“ gait pattern: a systematic review of the current best evidence. Journal of Multidisciplinary Healthcare, 5, 27–35.